„Mělčanská orlovna"
- jak těžce to, od samého počátku své existence, osudem zkoušený vesnický stánek
společenského života, kultury a sportu.
Dle dochovaných dokumentů „Jednota československého orla v Mělčanech" existovala již v roce 1920, kdy konkrétně 14.1.1920 byly Zemským úřadem v Brně schváleny její první stanovy. Z iniciativy místních činovníků „Župy orelské", byla budova místní Orlovny postavena L.P. 1932, k rozvojovým účelům obecním v oblasti kultury a sportu, což dokládá -„ Žádost pana Vincence Macháčka“, rolníka z Mělčan, který dne 19. února 1932 oslovil Zemský úřad v Brně se žádostí o schválení nových stanov za účelem založení
„Spolku pro postavení a udržování Orlovny
v Mělčanech"
Tyto nové stanovy „spolku“ byly schváleny jednomyslně na Valném sjezdu Československého orla v Brně dne 28. prosince 1932.
Budova Orlovny svoji roli naplňovala, s výjimkou několika válečných a poválečných let, téměř po celou dobu své existence. I v době válečné však její sklepení sloužilo ku prospěchu části mělčanského občanstva, kteréžto v něm spatřovalo „CITADELU" - místo poslední záchrany před vojenskými leteckými nálety.
6. července 1950 rada Krajského národního výboru v Brně rozhodla, že veškerý majetek „spolku" přechází v důsledku sjednocení tělovýchovných a sportovních organizací
na Československou obec sokolskou v Praze
10.10.1953 dochází ale k převodu budovy bývalé Orlovny do vlastnictví československého státu, konkrétně do správy Okresního národního výboru v Rosicích, když před tím bylo právo vlastnické odňato i Sokolu Mělčany.
Rozhodnutím Finanční komise Okresního národního výboru Brno - venkov ze dne 27.12.1962 byla předmětná nemovitost a vlastnické právo k ní převedeno na
Jednotné zemědělské družstvo Mělčany,
které ji nově využívalo především ke svým hospodářským účelům, což postupně vedlo k útlumu společenských a sportovních aktivit obecních a rovněž k postupnému chátrání budovy.
Koncem 60. let minulého století zemědělské družstvo Orlovnu opravilo.
Po provedené opravě se Orlovna opět stala, vedle budovy Sokolovny na opačném konci obce, centrem především společenského a kulturního života v obci.
V této době však již pod novým názvem „Kulturní dům".
Při slučování JZD v roce 1975 přešlo právo vlastnické z JZD Mělčany na
JZD Ořechov jako nástupnickou organizaci.
Sametově revoluční rok 1989 přinesl novou naději pro aktivizaci dobrovolného, svobodného společenského života občanstva. Několik bývalých členů „Spolku pro postavení a udržování Orlovny v Mělčanech", či jejich potomků, mělo zájem tento spolek obnovit a zachránit především budovu Orlovny před dalším fyzickým procesem chátrání vlivem špatné péče ze strany, toho času rozpadajícího se, zemědělského družstva a stejně tak i neúprosně hlodajícího "zubu času". Dohoda o navrácení majetkových práv uzavřená mezi ZD Ořechov a znovuvzkříšeným „Spolkem pro postavení a udržování Orlovny v Mělčanech“ ze dne 23. 2. 1993 nebyla však nikdy naplněna a dne 23. 11. 1998 došlo k jejímu zrušení. Tudíž se tento jistě dobře míněný a šlechetný záměr bohužel již nikdy nepodařilo naplnit.
Začátkem nového milénia odprodalo Zemědělské družstvo Ořechov Orlovnu ve značně zchátralém stavu panu Hrazdírovi, podnikateli to ve stavebnictví, kterýžto zde uvažoval s vybudováním sídla své firmy. Po několika letech nečinnosti však pan Hrazdíra původní záměry přehodnotil a opět ve špatném stavu nabídl Orlovnu k prodeji.
Když se v roce 2011 znovu opakovala ta možnost a Orlovna byla opět nabídnuta k prodeji, vnímali jsme to s bratrem Vlastimilem jako Boží vůli, či znamení osudu.
Z úcty k rodičům, bývalým činovníkům „Spolku pro postavení a udržování Orlovny v Mělčanech“ a hluboce zapuštěným kořenům v rodné obci, jsme se po krátké úvaze rozhodli tento chátrající „obecní stánek" koupit. Ekonomických úvah jsme se při rozhodování snažili z osobních emocionálních důvodů vyvarovat, jinak bychom se kladně pravděpodobně nikdy nerozhodli. Smysl jsme spatřovali jediný - zachránit tento chátrající, dle našeho názoru architektonicky jedinečný objekt pro budoucí pokolení, v maximální možné míře v původní podobě a rovněž tak k původním účelům využití.
Až později jsme postupně za účasti dalších příslušníků rodiny a příbuzenstva začali přemýšlet o možných ekonomických aktivitách, jež by bylo v budoucnu možné v zrekonstruovaném objektu uplatnit.
S rekonstrukcí Orlovny jsme započali po projekční přípravě a obdržení patřičných licencí na podzim roku 2013. S ohledem na úsporu projekčních nákladů, nepracovali jsme s prováděcí dokumentací a museli jsme činit většinu rozhodnutí operativně v průběhu výstavby. Samotná realizace se tím stala velmi náročnou na řízení a koordinaci prací, zároveň však nám tím bylo umožněno
„tvořit tak říkajíc za pochodu v reálném čase k obrazu svému".
Investoři
Ing. Zdeněk Čapek
Vlastimil Čapek
Jana Topolářová – Čapková
Lenka Záděrová – Čapková
Na přípravě a realizaci díla se postupně podílelo mnoho podnikatelských subjektů.
Děkujeme zdvořile všem, jež se obětavou prací o „znovuzrození“ Orlovny zasloužili:
- Ing. Lukáši Misbachovi za důsledný a citlivý architektonický dohled na realizaci díla (www.interiery-missbach.cz)
- Paní Evě Šarounové za obětavost při zajišťování historických dokumentů a dobových fotografií.
- Inženýrské a projekční kanceláři „Omnia Projekt“ za z historického hlediska vkusné zpracování projektové dokumentace, dle naší konzervativní vize.
- Ing Karlu Bořeckému a jeho pracovnímu týmu za odborně provedené stavební práce a koordinaci řemesel
Společně si přejeme a věříme, že nově opravená ORLOVNA bude dobře sloužit k všeobecnému prospěchu a užitku našemu i budoucím pokolením.
„K tomu nám dopomáhej Bůh“
Ing Zdeněk Čapek - spoluinvestor